Přihlášky na týdenní kempy 2018 v Plzni, Praze a v Klatovech jsou již spuštěny. Více zde ->

„Chibi“ odstraňte chybami! Jak vychovat sebevědomého hráče?

Zní to paradoxně a zvláštně zároveň. Dalo by se v drtivé většině dokonce říct, čím méně chyb děláme v žákovských letech, tím méně kreativní jsme v dospělosti. Proč tomu tak je? Proč je lepší mladé hráče „tlačit“ do chyb a ne naopak? V LZ hokejové škole se věnujeme rozvoji herní inteligence již jubilejním 10.rokem a odpovědi na zmíněné otázky jsou čím dál jasnější a prostší.

Vraťme se nyní k hlavní otázce, proč častější chybování v mladém věku výrazně zvyšuje pravděpodobnost budoucího úspěchu. Na jedné straně většina odborníků tvrdí, že právě v kreativitě a sebevědomí (především obránců) nám před světem ujíždí vlak, na druhé straně nevědomě bereme mladým hokejistům šanci stát se tím rozdílovým hráčem plným sebevědomí hned od jejich začátku.

https://www.facebook.com/LzZdravotniHokejovaSkola/?fref=ts

TRÉNUJEME NAVÍC lední hokej

Byl jsem se nedávno podívat na jednom mládežnickém zápase v Západočeském kraji a v nejmenovaném týmu mě zaujal hráč s číslovkou 37 na zádech. Hráč s dovednostmi na velmi vysoké úrovni vyřešil několik složitých situací, aniž by od sebe zbytečně odhodil jediný puk. Někdy kolem 10. minuty 1.třetiny se skvělou změnou směru zbavil za bránou napadajícího útočníka, a jelikož neměl příliš možností na kombinaci a evidentně nechtěl puk poslat jen do neznáma, provedl druhou změnu směru, o puk přišel a jeho tým do 3 vteřin od téhle ztráty inkasoval. V tu chvíli šel další vývoj zápasu mimo mě a můj zájem byl upřený na to, co se bude dít na střídačce.

Předpokládám, že většina z vás už tušíte. Jak se mezi sportovci říká, přišel obrovský „kartáč“ plný výčitek a pokynů, aby puk od sebe odhazoval dřív. Jak mě třicet sedmička zaujala na začátku, kdybych přišel na zápas po 10.minutě, stěží bych si podobného hráče vůbec všimnul. Střídání plná nesmyslných vyhození, zakázaných uvolnění a strach z toho, co by se dělo, kdyby se podobná situace opakovala, tak se dá charakterizovat hra velmi talentovaného hráče při utkání, na které si navíc za tři roky nikdo ani nevzpomene.

Na zpáteční cestě autem jsem přemýšlel, jak bych já sám v dané situaci vnímal slova trenéra. Napadaly mě myšlenky jako:

Svojí snahou kazíš výsledek týmu ..

Na podobné situace nejsi dost dobrý ..

Odhazování puků na jistotu je cesta k úspěchu ..

V článku z minulého roku jsme psali, že herní inteligence se naučit skutečně dá ( ve spojení s dovednostmi u někoho méně, u někoho až extrémně ) a nejrychlejším způsobem je řešit stovky a tisíce podobných situací různými způsoby, mozek si pak zachovává paměťové a zkušenostní vzorce, což vede k úžasným výsledkům. Hokejista postupně získává na jistotě, jeho mozek dokáže během velmi krátkého okamžiku vyhodnotit, co je v dané situaci ještě přípustné a co už je za hranou rizika, jakoby najednou hlava dokázala generovat řešení úplně sama. To vše ale není bez předchozích chyb a hledání dalších řešení možné. Přístup, který jsem uváděl jako příklad, tohle všechno potlačuje již v zárodku, vzbuzuje jen strach a obavy.

https://www.facebook.com/LzZdravotniHokejovaSkola/?fref=ts

TRÉNUJEME NAVÍC lední hokej

Je třeba si uvědomit, že 99,9% mladých hokejistů neudělá chybu záměrně s cílem poškodit tým, jen v tu danou chvíli zkrátka nemá potřebné zkušenosti, jak situaci vyřešit. Pokud překleneme bezmeznou touhu po aktuálním výsledku, dodáme hráči sebedůvěru a budeme je „tlačit“ do dalšího řešení podobných situací, nezískáme v dohledné době jen vynikajícího hráče, ale především osobnost řešící situace s velkým přehledem, která se nebojí prodat své umění v těch nejvypjatějších  minutách utkání a osobnost plnou důvěry v sebe sama, kde jedna chyba na začátku utkání bude nahrazena několika úžasnými momenty v dalším průběhu.

Aktuální výsledek nebo tvorba osobnosti pro budoucnost?

Odpověď … je na každém z nás!