“ Tady a teď “ … síla přítomného okamžiku, síla, která nám dává možnost dostat se za hranice toho, co ve skutečnosti umíme. Problémem je, že přítomným okamžikem nežije 99% hráčů, a proto nikdy svůj maximální potenciál neprojeví. Mnoho lidí si pod pojmem „žít v přítomném okamžiku“ vybaví například situace, kdy si uvědomujeme, že hrajeme zápas, že nás čeká další střídání apod., ale to se sílou přítomného okamžiku nemá nic společného. Síla vnímat přítomný okamžik byla součástí prastarých bojovníků, bez níž nemohli nikdy projevit své bojové schopnosti a byli tak odsouzeni k porážce.  Legendární japonský samuraj Mijamoto Musaši ve své Knize pěti kruhů píše: „Jedna z nejdůležitějších vlastností úspěšného samuraje je schopnost zůstat klidný i během boje. To neznamená být líný a neprovádět žádnou činnost, ale jednoduše být emočně i mentálně tak jasný, jak jen to jde, jinak nemůžete přežít“.

A co to ve skutečnosti znamená “ Tady a teď “ ? Prastaří bojovníci to také nazývali jako „Být rozpuštěn v činnosti“, síla přítomného okamžiku totiž spočívá v naprosto jasné mysli, kdy nehodnotíme, co je dobře, co špatně, proč se děje, to co se děje, nemáme myšlenku o tom, co už proběhlo, ani co proběhne, zkrátka jsme plně součástí hry, jsme “ Tady a teď „.

 „Hrajte a žijte pro přítomný okamžik, jen tak budete podávat jeden životní výkon za druhým“

Jednou z hlavních příčin toho, že se nedokážeme dostat plně do přítomného okamžiku je naše hodnocení. Máme totiž neustálou touhu hodnotit události. Je to špatně, je to dobře? Pokud si odpovídáme na obě otázky včetně té druhé, srážíme náš výkon. V našem mozku pracují totiž naše vlastní dvě „JÁ“. Jedno, které provádí náš výkon, které dokáže přetavit ve skutečnost vše co umíme. Můžeme ho nazvat například jako VNITŘNÍ SÍLA a druhé, které se snaží vnitřní sílu, pomocí neustále proudících myšlenek, negativně ovlivňovat, můžeme si ho taktéž označit jako BRZDA VÝKONU. Z toho vyplývá, ze naším cílem je brzdu výkonu minimalizovat, ale často děláme právě opak a především tím, že neustále hodnotíme události a vytváříme si tak myšlenky, které ovlivňují náš výkon a to jak v negativním, tak v pozitivním hledisku.

Rozhodčí neodpískal faul, trenér vyčítá, rodiče křičí  … a vy se vracíte do minulosti a hodnotíte co bylo špatně. Čeká Vás trestné střílení. Jak ho provedu? co se stane, když se netrefím? … dostáváte se do teorií budoucnosti a hodnotíte, co by bylo dobře. V hlavě se Vám honí desítky myšlenek, kterými srážíte svoji vnitřní sílu a brzdíte svůj výkon, přitom jsou v daný okamžik úplně bezpředmětné. Chtěl bych Vám nyní na jednom příkladu ukázat jak i „pozitivní myšlenka“ a pozitivní hodnocení může nastartovat brzdu výkonu.

V roce 2012 jsem obhajoval svoji bakalářskou práci na téma přesilová hra v profesionálním hokeji. Jako každý jsem se na to dlouze připravoval, ale když přišel můj čas, jako by se něco změnilo. Nevnímal jsem čas, nepřemýšlel nad tím, jestli budu úspěšný nebo ne, nepřemýšlel nad tím, co jsem měl připravené a jaké věty budou následovat, zkrátka jsem byl naprosto „Tady a teď“. Můj projev vypadal, jako bych se proto, obhajovat tuhle práci, narodil. Po polovině se ale něco změnilo a mohla za to drobná maličkost. Zahlédl jsem kolegu, který měl následovat po mě, jak na mě ukazuje zdvižený palec za účelem uklidnění, že si vedu velmi dobře a mám to v podstatě v kapse. Jenže netušil, že mě naprosto vyvedl z přítomného okamžiku a nastartoval tak můj rychlý pád.  Začal jsem totiž hodnotit a přehrávat si v hlavě různé myšlenky jako například: „Asi se jim to musí líbit, bude to stačit?“ „Co ještě řeknu na konci, abych to vylepšil?“ Moje hodnocení mě tak odvedlo od přítomného okamžiku, že mi začaly vypadávat slova, dokonce i určité části tématu. Můj projev byl ke konci sotva průměrný. Obhajoba sice dopadla úspěšně, ale smíšené pocity ve mě převládaly, protože jsem netušil, co se tam mohlo najednou se mnou stát. Až po určitém čase při četbě knížek  a studiu o práci lidského mozku jsem si to uvědomil. Zdvižený palec mě vytrhl z přítomného okamžiku a moje následné hodnocení a myšlenky mi už nedovolily se vrátit zpět.

Výpovědi sportovců:

Jaromír Jágr o své vrcholné formě v Pittsburghu:

“Nevím na co jsem myslel , snad na nic , prostě jsem hrál , ani jsem nevěděl kolik to je , jaká je minuta … jen jsem hrál a hrál…“

Ján Zvara – skok do výšky (mistrovství světa v Indianopolis v halové atletice)

„Když to trochu přeženu, tak jsem byl v jakémsi bezvědomí, moc nevím, co se vlastně dělo! Pamatuji si, že jsem stál někde 15-10 metrů od té laťky a pak jsem zase začal vnímat až když jsem ležel v doskočišti! Takový stav jsem měl na MS v Indianopolis při úspěšném skoku na výšce 234 cm. Pak tam dali výšku 236 cm a já jsem si začal uvědomovat, že už mám třetí místo jisté, že musím přidat …., že chci první místo a už to bylo špatný!“ Popisuje pocit v zóně výškař J. Zvara.

Navodit takový stav je velmi obtížné a vyžaduje dlouhodobou práci s Vaší myslí. Na vánočních kempech LZ se budeme následnému tématu věnovat a představíme program, který Vám bude od ledna 2016 pomáhat nastavit Vaši mysl postupnými kroky do podobných stavů, které Vám otevřou nepoznané možnosti sportovního výkonu. Nenechte si ujít jedinečnou možnost a poznejte tréninkový proces budoucnosti. Více informací naleznete zde:

Vánoční kempy LZ 2015

 “ Nyní nastal čas odstranit své limity … i pro Tebe“